Obec Jivina

Příjezdové místo: Komárov (398m),městečko 5 km jihozápadně od Hořovic
Výchozí bod: Komárov, autobusová zastávka
Časový rozvrh: Komárov – Hvozdec 0,5 hod., Hvozdec - U Krejcárku 0,25 hod., U Krejcárku - Podluhy 0,5 hod., Podluhy – Felbabka – Křešín 0,5 hod., Křešín – Jince 40 min.
Celkem 3 hodiny
Výškový rozdíl: Asi 130 m
Náročnost: Nenáročná trasa vedoucí po značených a neznačených cestách
Možnosti občerstvení: Komárov, Podluhy, Felbabka, Jince
Upozornění: Modrá značka z Křešína přes Evženov do Jinců byla nedávno přeložena. Nyní se chodí po kamenité cestě, vyznačená rovněž jako cyklistická stezka.

Kraj pod Brdy mezi Komárovem, Felbabkou a Jincemi žil po staletí těžbou železné rudy a jejím zpracováním v hutích, hamrech a pecích. Dnes tudy procházíme po liduprázdných cestách, vinoucích se krajinou s nádhernými výhledy na Brdy, CHKO Křivoklátsko a CHKO Český Kras.

Od autobusové zastávky v Komárově, osídleném už od 6.století, se vrátíme asi 20 km ke hnědočervené budově na křižovatce, kde sídlí pošta a místní muzeum s expozicí dějin železářství a slévárenství (otevřeno v sobotu od 9,00 do 11,00 hod.) Už téměř nic kromě městského znaku s nohou v okovech nepřipomíná dobu, kdy tu stávala tvrz, jejíž vladyka Diva se ve 12. století zúčastnil spolu se svým zbrojnošem Pešíkem obléhání Milána. Byli zajati, společně spoutáni a odsouzeni k popravě. Pešík svého pána zachránil tím, že si uřízl nohu a Diva mohl uprchnout. Z vězení nakonec vyšel i Pešík a za odměnu dostal právě komárovské panství. Jeho potomci tu vládli do roku 1602. Nesmírně bohatli na výnosu železářských hutí a tvrz v letech 1502-8 v pozdně gotickém slohu přestavěli na zámek s čtyřmi kruhovými věžmi. Od pešíkovských sirotků koupil tedy panství pan J. Otta z Losu, který tu nechal postavit vysokou pec, špitál a školu. Byl popraven po Bílé hoře a jeho zkonfiskovaný majetek se dostal Martincům a Vrbnům. Ve sklepích komárovského zámku se v peci získávala rtuť z rumělky, dobývané v nedaleké Jedové (Dědově) hoře. Zdejší hutní ůřad, spravující 22 hutí na Červeném potoce a Litavce, přenesli nový majitelé do Hořovic. Roku 1880 byl zchátralý zámek přestavěn na školu a od roku 1929 tu sídlí pošta a muzeum na 18. a 19.století za Rudolfa z Vrbna se v huti rozvinula výroba šedé litiny od 2. poloviny 19.století až do roku 1902 drželi panství knížata z Hanau. Koncem 19.stol začala v městečku výroba slévárenského zboží a smaltovna s produkcí koupacích van. Před zámkem stojí pomník M. Tyrše z roku 1929 a socha dívky.

Nalevo odtud dojdeme k úhlednému náměstí, ukrytému v zeleni, s krásnými litinovými lampami, vázamy a pamětním sloupem s orlem z roku 1891. Nachází se tu ještě kašna s plameňákem a pomník padlým. Kostel měli farníci v Mrtníku, a tak tedy byla postavena pouze barokní kaple se zvoničkou. Od náměstí se dáme v levo přes most na křižovatku, kde uvidíme modrou značku.

Obcí vyjdene k lesu, kde pěšina stoupá po úbočí Chlumu až téměř k jeho vrcholu. Podle pověsti zde prý jedna z komárovských paní dala v neklidných dobách zakopat poklad. Vegetace tu přesně odpovídá jménu hory – jde o převážně listnatý porost s malým zastoupením jehličnanů. Po silnici přijdeme k autobusové zastávce ve Hvozdci, vysoko položené malé obci. Pokračujeme kolem obchodu a rybníčku obnovenou silničkou, z níž je krásný výhled, až na rozcestí U Krejcárků.

Odtud sledujeme modrou značku až do Podluh. Za Pěšíků z Komárova v 16. století tu byla postavena tvrz s pivovarem, kterou zničili Švédi za třicetileté války. Na návsi stojí kaple sv. Floriána z 2. poloviny 18. století a památný dub. Kolem pomníku padlých a dětského hřiště jdeme vpravo dolů, přejdeme kdysi bažinatý Podlužský potok s porostem olší, dubů a vrb, vlevo mineme rybník a pokračujeme polní cestou vpravo. Na rozcestí u lesa se dáme vlevo.

Po silnici dojdeme do obce Felbabka, odkud pokračujeme do Křešína. Okolo rybníčku sejdeme k rozcestníku (vpravo od něj je kaplička), který ukazuje vlevo dolů. Před posledními domky je na kamenném sloupku poslední značka, dál jdeme kamenitou a pak polní cestou (značeny jako cyklostezka) až do Jinců.

Původní ves měla již ve 14. století faru a tvrz. Odedávna tu Bývaly železné hutě. Začátkem 16. století získali panství Pešíkové z Komárova a za dalších majitelů tu během třicetileté války vyrostla první vysoká pec. Když panství po roce 1646 koupil Václav Vratislav z Mitrovic, došlo nejen k přestavbě zámku, ale roku 1728 také k vybudování nového kostela a pak ke stavbě zcela nového pozdně barokního zámku s nádherným parkem. V roce 1804 koupil hrabě Rudolf z Vrbna, který také podporoval talent mladého houslisty Slavíka. Roku 1852 se společně s Hořovicemi panství dostalo do rukou hesenského kurfiřta z Hanau. Zámek byl vystěhován a stal se z něj pivovar. Koncem 19. stol. hutě a hamry utichaly a ve vedlejším Čenkově se rozvíjela kromě cvočkářství také tovární výroba užitných kovových předmětů.

Když byla postave železnice, začaly sem přijíždět stovky letních hostů. Ve 2. polovině 20. stol. Však město (městys byl povýšen roku 1902) utrpělo tím, že rušná hlavní silnice vede přímo centrem.

Vyjdeme na náměstí a dáme se vlevo starou odbočkou, po níž dojdeme kolem garáží k rozcestí s památnou čtyřsetletou lípou. Vlevo pod železničním viaduktem se nachází zchátralá budova památné vysoké pece Barbora z roku 1810, v níž se pracovalo do roku 1874 a pak tu bývala pila. Zchátralý objekt se dnes využívá jako cvičiště pro psy.

Vrátíme se na rozcestí a jdeme nahoru kolem červené budovy kdysi nádherného, dnes totálně zdevastovaného zámku. Přes silnici se dostaneme k baroknímu kostelu sv. Mikuláše a kapli se sochou sv. Jana Nepomuckého. Vlevo projdeme k budově fary a pak se vrátíme dolů na křižovatku s autobusovou zastávkou. Vlevo se krčí domek houslisty Josefa Slavíka (1806-1833), který míjíme cestou po modré značce k železniční stanici na konci Jinců.